Dotyk kamene

Vezmi si do rukou kámen,
tu achátovou vyvřelinu,
tolika krystalů na něm,
všechny tu leží v mléčném stínu.

A pod tvou rukou projede
tichounké, bílé mravenčení,
pocítíš, že s tvým pohledem
probíhá ustavičné chvění

prastarých částic achátů
ve světle nočních turmalínů.
S nádechem stříbra kobaltu
tyrkysy jihnou v bledém klínu.

Pod rukou právě projela
ohnivá, věkovitá láva..
Dotkla se křídla anděla,
v litině svítí jeho hlava.

V kameni bliká celý svět,
kývají strážci starých dolů.
Ten dotyk vrátí se ti zpět
v nejhorším trysku tvého bolu.

Kámen ti vrátí všechnu něhu,
kterou dáš jeho scenériím.
Získal svou krásu v prudkém žehu,
s pokorou k hlíně sklání šíji.